Je jistě nutné zaznamenat významnou událost, která se nadlouho vryje do paměti rokytnických a neratovských farníků. A tou je sobota 13. srpna 2011
- den přenesení nově vyřezané sochy neratovské Panny Marie - madony z farního kostela Všech Svatých v Rokytnici v Orlických horách do poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Neratově.
Jeden metr vysoká socha madony s malým Ježíškem v náručí, která je ručně vyřezaná z lipového dřeva, vzešla z rukou malíře a řezbáře Alexeje Litviňuka z Rokytnice v Orlických horách. Socha nám připomíná události před 350 lety, které stály u zrodu nového poutního místa v Neratově.
Vraťme se o 350 let zpátky do Rokytnice, sídelního městečka panství šlechtického rodu Nostitz–Rieneck. Je 12 let po ničivé třicetileté válce a Evropa se pomalu dostává ze strašných hrůz dlouhého utrpení. Rokytnice však zažije ránu další, na svátek sv. Anny – 26. července roku 1661 je postižena ničivým požárem. Prakticky veškerá dřevěná výstavba tehdejší vsi padla za oběť. Zůstala ušetřena jen budova zámku a několik chalup. Kvůli plamenům ničivého požáru vzala za své také stavba dřevěného kostelíka ze 14. století. Možná i vlivem této otřesné události měl tehdejší rokytnický farář P. Christoph Florian Blasius Drück sen, ve kterém se mu zdálo, že má nechat vyřezat ze dřeva sošku Panny Marie a v neratovském kostele zřídit k její poctě oltář.Tak se také stalo a dne 15. srpna roku 1661 na slavnost Nanebevzetí Panny Marie z hruškového dřeva zhotovenou sošku madony nesou v slavnostním procesí za doprovodu hudby je přenášena do 10 km vzdáleného Neratovaa s velkou slávou a úctou umístěna na oltář v neratovském kostele. V témže roce dne 8. září na svátek Narození Panny Marie Badensovu manželku z Rokytnice, která už po mnoho let většinou ležela a chodila jen o berlích, jednou napadlo, že by se měla odebrat do Neratova a vykonat tam pobožnost. Po mši svaté byla zázračně uzdravena, odložila berle, které pak byly v kostele zavěšeny na památku. Od té doby se zde zbožnost velmi rozmnožila a neustále rostla.A tak se stal Neratov každého 15. srpna na slavnost Nanebevzetí Panny Marie poutním místem, kde se shromažďovaly tisíce věřících zČech, Kladska a Pruska. Sošce se začíná říkat „Bärnwaldská Madona“ a jsou jí spolu s léčivým pramenem připisovány některá zázračná uzdravení.V pamětní knize Liber consignationis zpočátku 18. století psané neznámým německým písařem, do níž se zaznamenávaly zázraky učiněné na přímluvu Neratovské Panny Marie v letech 1721 - 1734, se uvádí, že během 15 let bylo uskutečněno 4794 slibů, 1481 osob bylo uzdraveno. Tato kniha nám specifickým způsobem podává svědectví tehdejší víry a významně dokresluje historii mariánského poutního místa v Neratově.
Neratov zažívá dobu své největší slávy, během které je vystavěn nový barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Po odsunu německého obyvatelstva z Neratova v letech roku 1945 - 46 se socha z hlavního oltáře za blíže nevyjasněných okolností ztrácí a doposud zůstává nezvěstnou.
Jak významný je podobný symbol zbožnosti pro nově se rozvíjející poutní místo v Neratově, není asi nutné vysvětlovat. Proto vznikla v minulém roce iniciativa okolo neratovského kněze Mons. Josefa Suchára, která si vytkla jasný cíl - navrátit Neratovu její Madonu, která bude přesně po 350 letech opět přenesena slavnostním průvodem z Rokytnice do Neratova.
Přípravy na tuto akci začaly prakticky již na jaře v dubnu roku 2010, kdy padla volba právě na Sašu Litviňuka, mladého umělce původem z Ukrajiny, který žije a tvoří od roku 1991 v Rokytnici. Znám je již jeho zdařilý mariánský obraz pro renovovanou kapli v Údolíčku z roku 2000. Podílel se taktéž na opravě rokytnického betléma, jeho řezbářské schopnosti jsou tedy základem pro myšlenku využít právě jeho nadání od Boha, které vtiskne tvář nové neratovské madoně. Alexej Litviňuk se zakázkou souhlasí a zdá se, že je to pro něho současně otázka nemalé prestiže a také znatelný milník v jeho dosavadní práci. Pro její výrobu byly použity lepené fošny ze suchého lipového dřeva, které zaručí, že nová socha nepodlehne vlivu dalšího vysychání a praskání. Vzniká výtvarný návrh, jenž je schválen Mons. Josefem Suchárem a naplno se rozbíhají řezbářské práce, trvající více než dva měsíce každodenní usilovné práce. Dílo musí být hotovo do svátku sv. Anny, kdy je nová socha poprvé v neděli 24. července 2011 v Rokytnici v Orlických horách představena při poutní bohoslužbě veřejnosti. Madona zůstává v rokytnickém farním kostele a čeká na svoji pouť do neratovského kostela.
Počasí ráno v sobotu 13. srpna nevěstí nic dobrého. Odhodlání k procesí ovšem jen tak někoho nezlomí. Před 9. hodinou ranní se zaplňuje rokytnický farní kostel poutníky. Úderem 9. hodiny začíná krátká mariánská bohoslužba, po níž je socha přeložena na nosítka a slavnostně přenesena za zvuků fanfár trubačů v barokních kostýmech na vůz za koňské spřežení dvou slavnostně nazdobených chladnokrevníků pana Fajgla z Klášterce - Končin. Po stranách vozu usedají také děti, které budou Madonu doprovázet. Okolo vozu jsou neseny cechovní korouhve vypůjčené pro tuto příležitost z kostela v Orlickém Záhoří. Krásný ceremoniál jen trochu kazí počasí, kdy se z nebe snáší proudy deště. První zastávka je nad Rokytnicí u staré vodárny, a je jasné, že takto nelze dále pokračovat. Z „akce“ jsou staženy historické korouhve a deštník nad Madonou nahradí lehká fólie, která ji dokonale ochraňuje proti všudypřítomné vlhkosti. Procesí se zastavuje na kraji louky u silnice směr Hanička, probíhá malé občerstvení, modlí se desátek radostného růžence a zásobovací vozidla nabízejí odvoz starším poutníkům, kteří už nemohou nebo nechtějí pokračovat. Konečně přestalo pršet. Ještě zazní sloka mariánské písně a procesí pokračuje úsekem po asfaltové silnici až k hájovně na Haničce. Začíná úsek po staré císařské cestě přes Hadinec a Vysoký Kořen do Neratova. Byla to hlavní silnice mezi centrem panství spojující jeho obce a vedoucí dále do Kladska. Právě po této cestě se přesouvali vojáci v dobách třicetileté války, v dobách slezských válek a naposledy i v dobách prusko-rakouské války roku 1866. Tudy byla nepochybně před 350 lety přenášena také původní soška neratovské Madony… Procesí se zastavuje u „Kastnerova kříže“ nad Hadincem k dalšímu desátku růžence a pokračuje se dále z údolí prudkým stoupáním na Vysoký Kořen (812 m. n. m.). Počasí stále „přeje“ a i když je zataženo, poutníkům se otevírá krásný výhled do údolí Divoké Orlice s tyčícím se kostelíkem v Marientálu (Niemojów) v sousedním Polsku. Z oparu vystupuje i silueta Suchého vrchu, zřetelně je vidět vrch Adam… Kdosi počítá poutníky, je jich 120. Procesí se zastavuje u kapličky sv. Huberta. Odtud musí Madona z vozu dolů. Cesta strmě klesá a není třeba riskovat. U nosítek se střídají poutníci, kteří sochu snáší do údolí, kde již leží Neratov. Cíl je již na dosah… Na kraji lesa, kde jsou vidět již první neratovská stavení, se přižene opět prudký déšť, dokonce provázený burácením hromu. Cesta se plní proudem vody, který si hledá nejkratší cestu k vodoteči v údolí. Konečně procesí schází na silnici u mariánského sloupu s Pietou. Déšť ustává, všichni jsou promoklí, ale současně je na jejich tváři vidět radost. Socha je opět usazena pohodlně na vůz a dojíždí poslední stovky metrů k centru Sdružení Neratov v bývalé škole. Zde již čekají zástupy místních, turistů a ostatních zvědavců, kteří chtějí být svědky slavnostního přenesení sochy do neratovského kostela. Opět přicházejí na scénu cechovní korouhve. Ze schodiště kostela se rozeznívají slavnostní fanfáry vítající doma „neratovskou Paní“. Prakticky okamžitě po jejím usazení na místo na evangelijní straně presbytáře rozezní kostel překrásné sólo mariánské písně „Přijmi naši chválu, Paní divukrásná…“ Následuje poslední desátek radostného růžence a procesí je zakončeno loretánskou litanií.
Při slavnostní bohoslužbě, která se koná následující den v 10 hodin, zařadil královéhradecký biskup Mons. Jan Vokál při homilii k velkému překvapení všech zúčastněných (včetně místního faráře Mons. Josefa Suchára) svatyni Nanebevzetí Panny Marie v Neratově mezi hlavní poutní místa královéhradecké diecéze.
„Z moci apoštolského úřadu pastýře královéhradecké diecéze, dnes 14. srpna léta Páně 2011, slavnostně zařazuji tuto svatyni Nanebevzetí Panny Marie v Neratově mezi hlavní poutní místa královéhradecké diecéze.Tak ať se stane k většímu posvěcení Božího lidu, k chvále Matky Boží a k slávě jejího Syna, našeho Pána Ježíše Krista! Amen.“
V závěru slavnostní nedělní poutní bohoslužby, na které bylo přítomno přes tisíc lidí místních i ze zahraničí, požehnal biskup Mons. Jan Vokál novou sochu „Radostné“ neratovské Madony.
Petr Hudousek, starosta města Rokytnice v Orlických horách
PhDr. Petr Šindar OFS
